Návrh zákona málokdy projde beze změn. Zpravidla jsou k němu pozměňovací návrhy, které mohou výsledek i podstatně změnit. Na některé z těch významných jsme se zeptali jejich autora, poslance za ANO Pavla Růžičky.

Prvním paragrafem nového znění zákona se stal první z vašich návrhů, který říká Právo nabývat, držet a nosit zbraně je zaručeno za podmínek stanovených tímto zákonem. Jaký je účel tohoto ustanovení?

V současnosti zákon stanovuje, jaké podmínky musí zájemce o držení zbraní splnit. Po jejich splnění má pak nárok na vydání zbrojního průkazu, kdy smí držet a nosit zbraně. Správní úřady splnění podmínek pouze kontrolují, ale rozhodnutí jsou již formální bez možnosti správního uvážení. Vydání rozhodnutí se mohou občané dovolat i soudní cestou. Byť to tak zákon nestanoví výslovně, existující zákonná úprava de facto vychází z existence práva držet a nosit zbraně, jehož výkon je nicméně podmíněn splněním zákonem stanovených podmínek. Navrhované ustanovení tento princip do zákona vnáší explicitně. Problémy lze dnes vidět na vývoji správní praxe při vydávání výjimek k nabytí zbraní kategorie A. Ta se liší jednak regionálně, ale především v čase, kdy úřední výklad postupně tendoval až k extrémně restriktivní praxi, přestože nedošlo ke změně příslušných ustanovení. Hodnotové vymezení a interpretační vodítko má za cíl předejít podobným problémům co do tvorby správní praxe ohledně zbraní zařazených do nové kategorie A-I. Pokud jde o civilní držení zbraní v Evropě, lze vysledovat hlavní proud společný většině států, v nichž je civilní držení zbraní chápáno především v rámci kontextu volnočasových aktivit, jako je sport a lov, a zbraně jsou chápány jako zvláštní kategorie velmi nebezpečných sportovních pomůcek. Mimo tento hlavní proud zůstávají státy, v nichž jsou zbraně především chápány v kontextu kolektivní či individuální bezpečnosti, jako je vedle České republiky, kde zbrojní průkaz pro ochranu života, zdraví a majetku drží 248 278 občanů, například Švýcarsko, Estonsko, Litva, Finsko či do určité míry také Slovensko a Rakousko.

Další návrh, který se vám podařilo prosadit do konečného znění, je možnost vzájemného uznávání povolení k nošení zbraní pro sebeobranu s jinými státy…

Návrh směřuje k možnosti navázání bližší spolupráce, co se týče individuální bezpečnosti, se Slovenskem, Polskem, Litvou, Estonskem a do určité míry s Rakouskem. Otevře se rovněž možnost bližší spolupráce se Švýcarskem a Finskem, a to v souvislosti s návrhem zákona o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky. Vzhledem k legislativní i praktické blízkosti Polska a Slovenska se nabízí také otázka bližší spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky, v tomto ohledu však tvoří překážku zásadní odlišnost maďarské právní úpravy. Naopak nelze opominout určitou legislativní podobnost chorvatské úpravy.

Třetí změna se týká vstupu se zbraní do kontrolovaných prostor, jako jsou například budovy soudů. Jaké změny zde novela zákona přináší?

Většina lidí si neuvědomuje, že v současnosti v řadě budov orgánů veřejné moci, kde se vyžaduje bezpečnostní prohlídka při vstupu, nemá člověk možnost zbraň uložit. V horším případě dochází k uložení zbraně, jež je v rozporu se zákonem. Můj návrh se zaměřuje na situace, kdy je vstup do objektu beze zbraně vynucován čistě prakticky. Nedává povinnost u orgánů veřejné moci, kde se bezpečnostní prohlídky při vstupu do budovy neprovádějí, ani se nedotýká soukromých osob například v nočních klubech. Návrhem bych chtěl zamezit situacím, jež jsou z bezpečnostního hlediska vysoce nežádoucí, ale bohužel k nim častokrát dochází. Když například držitel zbraně zjistí, že při vstupu do objektu je povinná prohlídka bez umožnění uložení zbraně v souladu se zákonem, jedná protizákonně a nechá ji třeba uvnitř automobilu. Tím vzniká nebezpečí krádeže a možný přesun zbraně na černý trh atd.

Další situace, ke které dochází, je možnost uložení zbraně u bezpečnostního pracovníka – zaměstnance orgánu veřejné moci nebo zaměstnance bezpečnostní agentury. Takovéto nabídky uložení zbraně jako možná alternativa jsou rovněž protizákonné. Ani jeden ze zaměstnanců není oprávněn zbraň převzít a častokrát ani nemají ponětí o základech bezpečného nakládání se zbraněmi.

Kromě podávání těchto návrhů jste se také jako člen výboru pro bezpečnost účastnil celého legislativního procesu. Mohl byste nám ho popsat z vaší perspektivy?

Mám z toho velice dobrý pocit, protože se nám podařilo najít konsenzus tak, aby restrikce evropské směrnice na držitele zbraní dopadly co možná nejméně. Někteří kolegové a kolegyně na výboru pro bezpečnost k této problematice přistoupili velice pragmaticky a myslím si, že výsledek je perfektní. Maličko rozpačitý jsem z některých zájmových spolků. Ať by se totiž udělalo, co by se udělalo, budou vždy nespokojené. To však pro mne v konečné fázi není důležité. Důležité je, aby zákon zajistil jak práva držitelů zbraní, tak i bezpečnost. Proto jsem také navrhl na státní vyznamenání paní Milenu Bačkovskou, která byla odborným garantem celého návrhu.

David Karásek - analytik a člen představenstva LEX z.s.