Je tomu právě dva roky, co jsem se coby fotoreportér zúčastnil soutěže Lehká pěchota v její jednodušší variantě, tedy divizi Lehčí, a publikoval z ní článek. Je tomu rok, co jsme se téhož zúčastnili s týmovým parťákem jako soutěžící. Letos přišel čas vyzkoušet vše, co tato soutěž nabízí a vychutnat si ji „v plné parádě“. Jak velký rozdíl je Lehká oproti Lehčí? Na co se připravit a s čím počítat, co vzít s sebou? To vše a mnohé další se dozvíte v článku níže.

Ale nejprve pro připomenutí – co to vlastně jsou závody Lehká pěchota (v originále Lekka Piechota)? Jedná se o střelecký závod týmů (dvojic) v military stylu pořádaný na samém severovýchodu Polska, který v sobě kombinuje střelecké, taktické a navigační dovednosti, schopnosti plánovat, podávat výkony pod stresem a při únavě, a to vše samozřejmě za dodržení bezpečnosti. Závody se letos konaly o dvou víkendech, jednodušší divize 11.7. a hlavní divize 17.-19.7., a mohou se pochlubit silnou mezinárodní účastí (zhruba čtvrtina týmů pocházela z některé z 15 zemí mimo Polsko; nejvíce zahraničních týmů bylo z Německa a České republiky). 

Divize a co obsahují

Blitz

Jednoduchá základní divize s nejkratší časovou náročností přibližně 9 hodin. Obsahuje 16 střeleckých stanovišť, 2 taktická stanoviště, a navigační úkoly. Střelecká stanoviště jsou pro divizi Blitz o minutu kratší, než pro ostatní divize (tedy opět méně náročná). Jako jediná divize nemá povinné použití tlumiče a nevyžaduje, aby měl tým k dispozici dron. 

Lehčí (Lighter)

Přibližně 14 hodin trvání, 20 střeleckých stanovišť, 5 taktických stanovišť, přesun „minimetu“, navigační úkoly. Jednodenní výzva.

Lehká (Light)

Přibližně 40 hodin, 20 denních střeleckých stanovišť, 3 noční a 3 ranní střelecká stanoviště, 6 taktických stanovišť, přesun minometu, navigační úkoly a speciální úkol „Lovci“.

MilSim

Stejně jako Lehká, ale navíc s nějakými omezeními či povinnou výbavou oproti Lehké (helma, zásobníky na opasku/nosiči, zákaz přenosu pušky na batohu, zákaz používání trekových holí apod.).

 

Jak vidno, náročnost na účastníky i výbavu poměrně prudce stoupá s každou další divizí. Divize Blitz je vhodná pro začátečníky či pro fyzicky méně zdatné střelce. Těch 9 hodin se dá odchodit s minimem věcí, a tedy i zátěže, divize neobsahuje fyzicky namáhavější úkol s přesunem „minometu“, a je tedy skvělou vstupní branou pro všechny, kdo by si závod rádi zkusili, ale nejsou si jisti, zda by jej fyzicky bezpečně zvládli byť jen ve zkrácené verzi Lehčí.

Lehčí je pro každého, kdo se nebojí trochy fyzické zátěže a zvládne za den nachodit s veškerou výbavou řekněme 20 až 40 km. Tato divize už obsahuje všechna denní stanoviště a většinu taktických stanovišť jako obě hlavní divize, ale trvá pouze jeden den (od brzkého rána do večera). Dá se tedy trochu riskovat a závod lidově řečeno „přepálit“ – večer utrpení skončí a člověk má celou neděli na to vzpamatovat se z podaného výkonu. Lehčí je ideálním prvním krokem - seznámíte se s prostředím střelnice i většinou úkolů, ale vyhnete se náročnosti hlavních divizí.

Lehká divize je to, co dalo celému závodu jméno i věhlas. Při zhruba 40 hodinách už je potřeba umět rozvrhnout síly a hlídat si time managment, stejně jako umět plánovat přechody terénem a dobře odhadovat rychlost přesunu. Na lehké počítejte s přibližně 40 až 80 nachozenými kilometry, 5 kilometry na kajaku, s minimem času na odpočinek a z únavy plynoucí psychickou nepohodou. Když se k tomu přidá ještě vrtošivé počasí, dokáže to opravdu důsledně prověřit vaše odhodlání.

Divize MilSim je to samé, ale jako třešničku na dortu k tomu přidejte povinnost mít na sobě celou dobu nějakou formu uniformy, chestrig či nosič (včetně minimálně 7 zásobníků), helmu, pušku neustále na popruhu. Na začátku ty rozdíly vlastně nejsou tak velké, ale na konci 40 hodin je poznáte.

Úkoly a stanoviště a co si pod nimi představit

Střelecká stanoviště jsou asi celkem jasná. Na rozdíl od spousty jiných soutěží se nestřílí na nejlepší čas, ale na nejvyšší počet zásahů v daném časovém limitu. Z toho vyplývá, že střelecká stanoviště jsou na principu střeleckých cvičení obvykle založených na nějaké kombinaci střeleckých a motorických schopností. Typickým příkladem je třeba postupná střelba z různých oken překážky známé jako 9-hole, střelba po přesunu nějaké zátěže apod. Mezi naprosto ikonická střelecká stanoviště pro Lehkou pěchotu patří Amazonka (střelba z vodního příkopu), střelba z věže postavené z lešení, nebo stanoviště „Wall of pain“ (Stěna bolesti), kde se oba závodníci nejprve musejí dostat přes cca 2,5 m vysokou zeď, následně prolézt studnou z traktorových pneumatik, a teprve poté zalehnout na palebné linii a zasáhnout terče. Počet denních střeleckých stanovišť byl letos snížen na 20, ale prodloužila se doba, kterou na nich tým stráví. Střílí se obvykle na vzdálenosti 40-140 metrů, výjimečně i méně. Jedno z ranních střeleckých stanovišť je střelba na 500 m.

Taktické úkoly zahrnují různorodé činnosti a rok od roku se trochu obměňují. Dá se tedy počítat s čímkoliv od poskytování první pomoci v poli (TCCC), přes hledání protivníkových pozic za pomoci vlastního dronu, pokládání nástrah či naopak hledání min, výrobu improvizovaného přístřešku či třeba nouzových nosítek, vyhodnocení záznamu průzkumného UAV a předání zprávy v unifikovaném formátu, znalostní test z oboru zbraní a vojenství, až po rozborku a sborku určených zbraní (či vlastních a poslepu). Divize Lehká a MilSim navíc obsahují mezi taktickými úkoly i 5 km přesun na kajaku v časovém limitu.

Úkol „Přesun minometu“ lze také označit za ikonický pro tuto soutěž a setkáte se s ním na všech divizích s výjimkou té nejkratší Blitz. O co se jedná? Každý tým musí do určeného času odnést na určené místo – obvykle vzdálené přibližně 1 km – betonový šestihran zvící přibližně 35 kg (substituující minomet a zásobu munice) a večer ho zase do určeného času donést zpět. Jak ho kdo ponese je na každém týmu.

Navigační úkoly spočívají v nalézání kontrolních bodů po celém okolí střelnice. Na začátku týmy dostanou jejich seznam (některé zadané jako souřadnice, jiné azimutem a vzdáleností, další zas třeba ve formě značky na výřezu mapy či leteckého snímku oblasti) a musí si je sami dohledat v mapě i v terénu. Na závodě se používá systém MGRS, takže jeho znalost je pro účast na navigačních úkolech naprostou nezbytností. Po dohledání bodu (kovová tabulka s třemi alfanumerickými znaky) jej tým zadá do aplikace a pořídí svoji fotografii s tímto bodem a určeným gestem (kontrola proti dělení členů týmu a proti zapisování bodů navštívených na některém z předchozích ročníků). Ano, chápete to správně, účastníci chodí tak jak jsou, v kompletní výbavě, s batohem a se zbraněmi, po celém okolí střelnice. Zbraně samozřejmě musejí být vybité, ale jinak je to naprosto v pořádku a zcela legální. Se stoupající náročností divizí stoupá i velikost oblasti, ve které se budete takto pohybovat. Divize Lehká a MilSim se odehrávají na území o rozloze přibližně 50 km². Samozřejmě, že při přesunech si celou dobu nosíte batoh a všechny povinné věci s sebou. A nenechte se zmýlit – Polsko je sice z našeho pohledu „placka“, ale těch kopečků, kdy za navigačním bodem na 200 metrech vzdálenosti nastoupáte o 50 metrů výškových, si užijete víc než dost.

Lehká a MilSim mají navíc navigaci ztíženou přítomností „Lovců“. V oblasti se pohybují hlídky, kterým je potřeba se vyhýbat. Koho hlídka dopadne, ztrácí body. Hlídky mají navíc nepěkný zlozvyk rozmisťovat ve svém okolí akustické nástražné systémy, jejichž spuštění opět vede ke ztrátě bodů.

 

Časový harmonogram závodu

Časová organizace je velmi specifická. Na rozdíl od většiny závodů, kde se chodí po skupinách (squadech) od jednoho stanoviště ke druhému a člověk si vždy nějakou chvíli počká, než dojde na řadu, odstřílí si svoje, a pak zase čeká, až dostřílí i zbytek skupiny, na Lehké pěchotě se střelba a většina taktických úkolů řeší individuálně (myšleno na tým) a s naprosto přesným časovým harmonogramem. Jestliže váš rozpis například říká, že na stanovišti 10 střílíte od 11:07 do 11:11, tak je tomu tak. Nenechají vás vystřelit ani o vteřinu dříve a ani o vteřinu později. Proto je důležité velice dobře znát svůj rozpis a dopředu dobře chápat co se na kterém stanovišti požaduje, na místě už není prostor nic zjišťovat, čas běží a je neúprosný.

Obdobně přísně svázány jsou časy pro většinu taktických úkolů. Výjimkou je pouze Minomet (ten má jen limity do kdy musí být splněn), přesun na kajaku (opět pouze horní limit do kdy je potřeba úkol začít), a navigační úkoly, které si týmy mohou plnit v zásadě kdy chtějí (obvykle tedy v „hluchých místech“ mezi střeleckými a taktickými úkoly).

Tento způsob organizování s sebou samozřejmě nese pocit časového tlaku a z něj plynoucí nárůst stresu, což se zase přirozeně dokáže odrazit na výsledcích. Ale teď už se pojďme podívat na specifika divize Lehká a jak vlastně závod probíhal.

Lehká není lehká

V předloňském článku jsem poměrně detailně popsal průběh divize Lehčí a loni jsme si ji s Davidem zkusili na vlastní kůži. Bylo to fajn a závod jsme si užili, ale přesto jsme cítili, že dokáže nabídnout ještě víc, mnohem víc. Proto bez většího rozmýšlení padlo rozhodnutí zúčastnit se letos v hlavní divizi – Lehká. Zpětně musím konstatovat, že to bylo rozhodnutí správné. Zároveň je však nutné podotknout, že Lehká už určitě není pro každého. Délka trvání téměř 40 hodin je opravdu náročná, únava a spánkový deficit, stejně jako nachozené kilometry, si někde prostě vyberou daň a je naprosto nemyslitelné, aby to bylo na schopnosti bezpečně nakládat se zbraněmi.

Proto je naprosto nezbytně nutné, aby vaše správná manipulace byla dobře zakotvená ve svalové paměti, pod stresem a únavou nebude mít vaše hlava čas ani prostor něco kontrolovat a ruce prostě musejí fungovat autonomně. Není výjimkou, a letos tomu nebylo jinak, že některé týmy závod ani nedokončí z důvodu jeho náročnosti.

Pokud vás závod zajímá a rádi byste se zúčastnili, ale zároveň si nejste jisti jeho náročností a svými schopnostmi, lze jen vřele doporučit začít s nižšími divizemi (tedy Blitz či Lehčí). I ta nejlehčí je pořád nejspíše o parník náročnější než většina střeleckých soutěží, kterých jste se zatím účastnili. Lehčí je oproti Blitz náročnější zhruba dvakrát. Lehká je oproti Lehčí náročnější zhruba třikrát, což je dobré vést v patrnosti při rozhodování kam se přihlásit. Na druhou stranu, pokud jezdíte akce typu Czech Combat, N-mission, závody BMCS, Svatováclavský pohár a podobné, budete se v divizích Light či MilSim cítit jako doma.

Vybavení aneb co s sebou

• 

  Samozřejmě zbraň, a to samonabíjecí pušku pro náboj se středním balistickým výkonem (tedy obvykle něco z výběru .223 Rem/7,62x39/5,45x39). Pistole není povinná, ale některá stanoviště je povoleno odstřílet i pistolí (a jsou s ní obvykle jednodušší). Pistole, pokud ji máte, musí být pro náboj se středovým zápalem a musí být nošena v tvrdém pouzdře (plast, kydex apod.). Dlouhá zbraň musí být povinně osazena svítilnou a tlumičem hluku výstřelu (nestačí tzv. prase, musí se jednat opravdu o tlumič, tedy regulovanou součást zbraně kategorie R4).
• Náboje s měkkým olověným jádrem v dostatečném množství. Co je to dostatečné množství? To záleží čistě na vašem odhadu podle toho, jaké jsou vypsány situace. Letos jsme s sebou vezli cca 550 nábojů na osobu (pro pušku i pistoli dohromady) a vystříleli přibližně 450.
• Zdroj světla se hodí, a to i pokud máte světlem osazenou zbraň. Povinný je i zdroj červeného světla, který musíte mít aktivovaný při nočním pohybu po střelnici (z bezpečnostních důvodů).
• Při pohybu po střelnici je taky samozřejmostí ochrana zraku a sluchu. Určitě lze doporučit elektronická sluchátka, ideálně taková, která snesou třeba déšť. Poněkud specifické stanoviště je Amazonka, kde lze víc než doporučit užití klasických špuntů (v rámci stanoviště se jde několikrát úplně pod vodu).
• Pro některé překvapivou povinnou výbavou jednotlivce je píšťalka. Jde o bezpečnostní prvek – možnost pískat k přivolání pomoci třeba po pádu někde v terénu.

• 

  Celou dobu musíte mít zapnutý mobil, takže rozhodně nepodceňujte kvalitní powerbanku, na místě není jak a kde jinak dobíjet. Mobil budete využívat opravdu hodně (pokud tedy nemáte samostatnou GPS s mapami) a jsou v oblasti i místa se slabým signálem, kde spotřeba výrazně narůstá.
• Turniket. V ideálním případě ho nebudete potřebovat, ale je povinný jako prostředek pro kritickou situaci. V rámci zdravotnického úkolu veškerý potřebný materiál obdržíte.
• Plynová maska s funkčním filtrem. Není potřeba žádný speciální filtr, postačí i ten nejobyčejnější, ale je potřeba ho mít. A pokud jste s nasazenou plynovou maskou ještě nestříleli, důrazně doporučuji si to předem vyzkoušet. Vestoje, vsedě, vleže…
• Samozřejmě s sebou budete potřebovat Evropský zbrojní pas či Zbrojní průvodní list ke všem dovezeným zbraním (včetně tlumičů).
• Číslo týmu na rameni. Je dána minimální velikost a účel je jasný – aby na první pohled bylo zřejmé který jste tým. Konkrétní provedení už je na vaší invenci.
• Vysílačka v UHF či VHF pásmu. Byla letos potřeba jen na jedné střelecké situaci, ale to neznamená, že příští rok se nemůže její použití rozšířit.

• 

  Pouzdra na zásobníky. V divizi Lehká sice není předepsaný jejich minimální počet, ale někde zásobníky stejně nosit musíte, takže bez nějakých opaskových pouzder či chest rigu se stejně neobejdete.
• Kvalitní boty a ponožky. Budete chodit. Hodně. A se zátěží. Běhat pískem, mokrou trávou, vodou… Odrovnat si první noc nohy je nejlepší způsob, jak se ze závodu vyřadit, takže kvalitní a padnoucí obuv nepodceňujte. Navíc se hodí mít s sebou i boty do vody (do Amazonky je zakázán vstup v těžkých botách, aby se zbytečně netrhalo její igelitové dno), ať nemusíte vodní úkol a několik následných obíhat naboso.
• Oblečení přiměřené počasí. Může být 35 °C ve stínu anebo taky 20 °C a bouřky. Tomu je potřeba se adekvátně přizpůsobit. Oblečení navíc je sice fajn když promoknete, ale zase jsou to kilogramy navíc, které musíte nosit, takže výběru oblečení určitě v rámci plánování věnujte pozornost.
• Jídlo a voda. Opět značně individuální a zase platí, že čím víc si toho naberete, tím víc toho musíte nosit. Voda je výjimkou – její zásobu můžete mít na střelnici a z té si doplňovat v průběhu akce.
• Vybavení na spaní. Pokud neplánujete dát celou akci nonstop (a 40 hodin už je opravdu dost), budete chtít někde na chvíli složit hlavu. Minimálně tarp a něco na lehnutí tedy oceníte. Pro věci na spaní platí obdobná výjimka, jako pro vodu. Můžete si je umístit do vyhrazeného prostoru na střelnici a nemusíte nic z toho nosit s sebou.

• 

  Dron. Budete ho potřebovat na plnění jednoho taktického úkolu a nově i na některé navigační. Pokud drona nemáte, neznamená to pro vás stopku v účasti, ale pouze ztrátu potenciálních bodů.
• Batoh, ve kterém vše potřebné odnosíte. Doporučuji dopředu vyzkoušet, jak se vám plně naložený nosí spolu se zbraní/zbraněmi. Při plnění střeleckých stanovišť lze batoh odložit, ale jinak ho máte pořád u sebe.

To je základní výbava, cokoliv dalšího vám může usnadnit život (třeba čištění na zbraň), ale je to hmotnost navíc, kterou budete nosit, takže je dobré zvážit co opravdu potřebujete a co ne. Některé věci se dají snadno podělit v rámci týmu.

Průběh závodu

Na střelnici je možno dojet se podívat už ve čtvrtek, což rozhodně mohu doporučit. Obzvlášť, pokud jste na ní ještě nikdy nebyli, je to ideální příležitost podívat se kde je které stanoviště, kde jsou pro něj terče, kudy se má vlastně chodit, a obecně se zorientovat na střelnici.

Závod samotný začíná v pátek. Do 12 hodin je možnost zkontrolovat si nástřel zbraně na 100metrovém střelišti. Od 12 pak běží registrace, úvodní briefing, shrnutí základních pravidel a principů. Následně se soutěžní týmy seřadí, odevzdají klíče od auta (aby někoho nelákalo podvádět; přidanou hodnotou je, že je alespoň nemůžete nikde ztratit), nafasují GPS tracker a pásky na batohy (aby bylo zřejmé, že si někdo batoh třeba nevyměnil v průběhu) a v 17:00 závod začíná. Jakou strategii zvolíte je pak už na vás, možností je více. Se začátkem závodu dojde i ke zveřejnění lokací navigačních bodů a lokace pro odnesení „minometu“ (včetně jeho čísla, odnést špatný vám k ničemu není).

Od 19:00 je možno začít plnit vodní úkol – přesun na kajaku – který začíná na vzdušnou čarou 8,5 km vzdáleném stanovišti, a tento úkol je pro započítání potřeba začít plnit nejpozději minutu před půlnocí. Kromě toho je potřeba do sobotních 8:00 splnit první část úkolu „minomet“ – tedy odnést ho na lokaci.

Kromě výše zmíněného týmy nejčastěji tráví páteční noc právě chozením po terénu a sbíráním navigačních bodů. Aby toho nebylo málo, rozhodla se páteční noc vylepšit závod několika průtržemi mračen. Ta první nás chytla přesně v půlce trasy na kajaku, další pak v terénu. Důležité je být ráno včas zpět, abyste stihli své první střelecké okno z denních střeleckých stanovišť. My jsme měli prvních 5 střeleckých stanovišť od 7:00 do 7:32, vždy 4 minuty na střelbu a 3 minuty na přesun. Opět zdůrazním že je důležité vědět co se na daných stanovištích dělá, kam a kolikrát se střílí, protože zjišťovat to až na místě je prostě pozdě. Po prvním střeleckém okně následovaly první dvě taktická stanoviště, od 7:38 do 8:05 (na plnění každého bylo 10 minut).

Další střelecké a taktické okno jsme měli od 10:00 do 11:15, takže mezi okny byly necelé dvě hodiny, které člověk mohl věnovat libovolné činnosti, avšak ta jediná, která vám přinese body, je obcházení navigačních stanovišť. Následující střelecké a taktické okno bylo v plánu od 13:30 do 14:18 (zde byl již jen jeden poslední taktický úkol) a v čase 16:30-17:02 bylo naše poslední denní střelecké okno.

Občas není od věci pověnovat se i zbraním, střelnice je prašná a písčitá, úkoly s vodou nezřídka obsahují i jemné bahno, a to jsou vše věci, které spolehlivosti pušek prostě nesvědčí. Je víc než pravděpodobné, že alespoň jednou budete potřebovat zbraně přečistit.

Poté pro nás následovala ve střelbě delší pauza, kterou bylo potřeba vyjma sběru navigačních bodů vyplnit i návratem „minometu“ na střelnici – opět dle zveřejněného rozpisu. Betonový hexablok musel být přinesen nejpozději do 20:00, s čímž bylo v plánování potřeba počítat.

Po desáté večer začaly noční střelby. Noční střelecká stanoviště jsou typově tři (každé je ve dvou provedeních, aby se za noc stihlo vše odstřílet, tedy např. 21A a 21B, 22A a 22B…) a na každém se opět střílí v přesně nadefinovaném čase. Noční střelecká stanoviště se střílí v čase 3 minuty (na rozdíl od denních, která trvají 4 minuty). Naše první střelba byla od 22:05 do 22:08, následně od 23:30 do 23:33, a nakonec od 0:55 do 0:58 v neděli. Jak vidno, mezi nočními okny je přibližně hodina a půl volna a jak ji využijete je opět čistě na vás. Navigační body je povoleno sbírat do 6:00 ráno.

Úderem šesté začíná závěrečná fáze závodu – ranní střelby. Ty už nemají přesně dané okno, pouze společný čas začátku. Ranní střelecké situace jsou opět tři a každá z nich trvá přibližně 2 minuty. Jak dojdete na řadu a odstřílíte si jednu, hned se přesouváte do fronty na další. My jsme měli nízké startovní číslo, takže jsme stihli odstřílet poměrně brzy a v 8 ráno jsme měli hotovo. S koncem závodu se i nebe přestalo mračit a vysvitlo slunce, abychom při čekání na výsledky a vyhlášení mohli alespoň dosušit mokrou výbavu.

A jak jsme si na závodě vedli? Lépe, než jsme čekali, vzhledem k okolnostem. Původní plán při registraci byl zkusit se nějak slušně umístit, první desítka by byla vzhledem k silné konkurenci opravdu úspěch. Tento plán vzal ale za své na sklonku března, kdy u mě došlo k úrazu kolene, které stále čeká na vyšetření a nejspíše operaci. Plán se tedy změnil na jednoduché „vydržet a dojít až do konce“, což se nám povedlo, a nejen to. Na mnohých střeleckých situacích bylo zmíněné zranění dost omezující, jednu situaci jsme z bezpečnostních důvodů vynechali úplně (vyhodnocena s daným úrazem jako příliš riziková) – což znamenalo ztrátu bodů za neúčast, chození po navigačních bodech bylo taky značně omezené, ale i přes to všechno jsme skončili na 21. místě v divizi (registrovaných bylo 59 týmů, do závodu nastoupilo 51).

Závod jako Lehká pěchota ale není jen o porovnávání sil s ostatními, ale především o překonání sebe sama, o spolupráci v týmu a schopnosti udržet chladnou hlavu a dobrou náladu, i když vám prší za krk, jste unavení, hladoví, a víte, že vás čeká ještě dalších 30 hodin v obdobném režimu.

Pár rad závěrem

Zvažujete účast? Pokud máte parťáka, se kterým do toho jít, a pokud zvládáte bezpečnou manipulaci na dostatečné úrovni, určitě to zkuste. Je to zážitek, který se vám jen tak někde nenaskytne. Pokud jste něco obdobného nikdy neabsolvovali, není potřeba hned skákat šipku do neznámých vod. Pro první účast klidně zvolte variantu Lehčí či Blitz, ať si to napoprvé vyzkoušíte v jednodušší formě (a třeba zjistíte, že to je pro vás tak akorát), a na základě vlastních zkušeností pak v dalších ročnících můžete případně "přitvrdit".

Určitě věnujte dobrou pozornost pravidlům, potřebnému vybavení, a popiskům situací. Rozhodně není na škodu si jak výbavu, tak i třeba některé střelecké situace vyzkoušet v rámci tréninku. Není nic horšího, než dojet na závod a teprve na místě zjistit, že třeba zvolený batoh po zatížení absolutně nesedí k nosnému systému, pláštěnka je vám s batohem malá, a boty po dvou kilometrech neúnosně tlačí.

U výzbroje hraje prim spolehlivost. Zbraně na střelnici dostanou celkem zabrat. Hlína, písek, voda, bláto… To není prostředí pro ladění sportovní speciály s mikroskopickými vůlemi, tady potřebujete odolnou platformu, která tohle zacházení a prostředí vydrží. Určitě také oceníte minimálně zvětšovák, často se střílí na gongy o průměru 30-40 cm na vzdálenosti přes 100 m.

Pokud tedy zvažujete účast, sledujte web Lekka Piechota a FB Light Infantry Competition. Registrace se obvykle spouští koncem prosince (a není radno příliš váhat, některé roky trvalo její naplnění v řádu minut).

Tak s kým se příští rok potkáme?

 

 

Fotografie v článku použité s laskavým svolením autora.

@klub_strzelajacych_inaczej

@wmasg_com

Photo credit: @shootingmedia_pl

Plné fotoalbum